V loňském roce jsem se zúčastnila sborové dovolené a na tu letošní jsem se zase velice těšila. Mohu říci, že mne v žádném ohledu nezklamala. Bylo vybráno krásné prostředí Krkonoš, pěkný hotel s pohodlným ubytováním a dobrým stravováním. I počasí nám celý týden přálo. Sešlo se nás více než stovka všech věkových kategorií – od 6měsíční roztomilé Zuzanky až po milé sestry 85+.
Základním pocitem, který jsem po celých těch osm dnů vnímala, byla atmosféra vzájemné lásky a radosti. Stejně jako bylo pečlivě zajištěno tělesné pohodlí všech účastníků, byl pečlivě připraven i program zábavný, a především duchovní. Užili jsme si mnoha výletů, procházek a túr v krásné krkonošské i jizerské krajině; byl organizován program i pro hravé a soutěživé účastníky (fotosoutěž, básnění, karetní „Prší“, umělecká výroba, obvyklá olympiáda apod.), i již tradiční „tajný přítel“ a závěrečná vtipná estráda.
Zvláště hezké vzpomínky jsem si přivezla z ranních modlitebních setkání četných účastníků a zejména z večerních programů: v cyklu Životem křesťana nám nesmírně zajímavě kázali bratři Pavel Č., Libor D. a Aleš Č. a každé téma bylo obohaceno svědectvím mnoha sester a bratří. Třešničkou na dortu byla každý večer hudba a písně sborového bandu.
Ráda uzavírám svou zprávu poděkováním všem, kteří nám tento hezký týden připravili.
Věra B.
Proč se účastníme vaší sborové dovolené a programu? Odpověď je jednoduchá, je nám s vámi dobře. Ale kdybych to uzavřela tímto, byl by článek krátký až příliš, proto se zde pokusím rozklíčovat proč.
První důvod je jistě rodina. Jsem rodinný typ a strávit se širší rodinou delší čas než odpolední kafe je příjemné a pro budování rodinných vazeb přínosné. Navíc zde nikdo není hostitel a nemusí proto o někoho pečovat a vařit.
Dalším důvodem je příjemná společnost sboru. Lidé jsou milí a usměvaví, navzájem se k sobě chovají s respektem a místo soupeření si pomáhají. Alespoň očima vnějšího pozorovatele se to tak jeví. Celkový pocit, který ve mně zůstává po dovolené strávené s vámi, je klid a pohoda. Líbí se mi i to, že velká skupina lidí různých věkových kategorií, kteří se navzájem znají, jede na společnou dovolenou a tráví spolu čas. To není vůbec běžné.
Napadá mě přirovnání k možná idealizované vesnici před 100 lety, i více, kdy ještě nejezdila auta rychlostí blesku, všichni neseděli večer u televize či počítače a kdy se všichni znali. Pravidelně se scházeli, byli tety a strejdové a děti se mezi nimi svobodně pohybovaly ve své vlastní smečce. Je fajn něco podobného zažít i dnes. Děti jsou nadšené, rodiče si odpočinou a starší generace je zapojená do všeho dění.
V neposlední řadě je pro mě přínosné poslechnout si večer kázání. Otázky víry mi nejsou cizí a je to pro mě obohacující.
Tímto bych vám ráda poděkovala, že s vámi smíme jezdit, že jste, jací jste, a snad zase někdy na viděnou!
Kateřina D.
