Ohlédnutí za sborovou dovolenou 2019

Tak jako před mnoha staletími zbožní lidé toužící po dokonalosti hledali úkryt před pokušeními světa v krajinách divokých a pustých, tak i náš sbor letos v létě navštívil husté šumavské hvozdy, aby se v jejich stínu zastavoval nad Písmem v modlitbách a tichém rozjímání, nerušen svými každodenními starostmi. Vzduch přesycený kyslíkem a svěží vláhou však nenechal spát ani naše údy. Část božího lidu propadla vášni pro kulatý míč, který se snažili co největší rychlostí dostat co nejníže nad sítí do soupeřova pole. Této poněkud nepochopitelné a zdánlivě neúčelné činnosti se dokázali věnovat celé hodiny, ba i dny. Jiní se oddali vášni herecké a dlouhé hodiny trávili zkoušením jakési loupežnické frašky. Nakonec se ukázalo, že slovutné krumlovské divadlo se svým otáčivým hledištěm není jen otáčivé, ale i putovní. Opustilo své dávné sídlo nad břehem Vltavy a v pátek večer oslavilo svou letní premiéru na Olšině. Úspěch kusu pod taktovkou režisérsko-organizačního dua Jana & Jana byl natolik bouřlivý, že vzácné jezerní ptactvo pomýleno nečekaným hlukem předčasně odletělo na jih a turisté ze země rudého slunce v Krumlově naopak házeli na herce zeleninu, že tohle není ten dramatický kus, pro který se plahočili do Čech přes půl zeměkoule. Zahodili své fotoaparáty, ovázali hlavy výhružným šátkem a trucovitě si sedli do autobusů, že už nechtějí nic vidět, ani natáčet.

Dětem zpestřil program nečekaný příjezd kapitána Cooka, který cestou na jih stočil svůj koráb na Šumavu. Vyhlásil, že potřebuje doplnit pro svou dobrodružnou plavbu posádku. Děti se musely osvědčit v mnoha námořnických dovednostech, když sám kapitán nejprve uvízl na rybníku v člunu bez vesel a děti ho musely zachraňovat pomocí lana a námořnických uzlů. O nějakou dobu později byl nalezen v pirátském táboře, kdebyl zajat při výpravě za tajemstvím pirátského pokladu, který nakonec děti šťastně našly. Za odměnu jim pak každý večer vyprávěl v improvizovaném loutkovém divadle o Eliášovi a Elíšovi.Počasí bylo natolik vlahé a vánek natolik svěží, že se sboru nenaskytlo mnoho příležitostí svěřit svá těla náruči olšinského rybníka, nicméně i tak se vždy našlo pár otužilců, kteří na rozmary horského počasí nedbali a pravidelně vířili svým pohybem hladinu nádrže za obdivu náhodných kolemjdoucích či alespoň místních kachen. Jiní členové našeho sboru se dali slyšet, že tohle je počasí na houby a dle svých slov se zařídili. Zdá se, že z cesty na jih do šumavských hvozdů se mohla stát sborová tradice, ale staršovstvo moudře rozhodlo, že jsme-li sborem tradičním, tak ne v tomto smyslu, a proto příští rok zcela jistě vyrážíme jinam. Nechť dobrý Bůh vede naše kroky!