Petrova první epištola navazuje na předešlé téma Světlo národům, kde jsme se zabývali jedinečností Izraele a rolí křesťanů ve
světě. Petr psal svůj dopis nově se rodícím křesťanským církvím v době, kdy jejich jedinečnost byla již zřejmá i pohanskému prostředí – a to tak, že mocní a vlivní tehdejšího světa se začali cítit křesťanstvím ohroženi. Křesťané stáli před nepopiratelnou hrozbou pronásledování, mučení a smrti. Z historie víme, že tato hrozba se neukázala jako lichá. A právě proto v tomto listu
nacházejí útěchu právě ty křesťanské obce, které stojí před podobnou výzvou v dnešním světě – jak podat svědectví evangeliu tváří v tvář smrti? My se možná jako křesťané v Evropě cítíme bezpečni, otevřené pronásledování se nezdá být na pořadu dne. Zlo, kterému čelíme, však není o nic méně nebezpečné, možná právě neohrožuje naše tělo a statky, ale naše duše jsou i po
dvou tisíciletích ve smrtelném nebezpečí. Nebuďme ukolébáni zdánlivou idylou. I my stojíme obklopeni majoritně nevěřící společností, pro kterou jsou naše hodnoty často nepohodlné, ba některým jsou přímo třískou v oku, trnem v patě. 1. List Petrův odpovídá na otázky, jak uspořádat naše životy novým způsobem, abychom skutečně opustili naše staré způsoby, abychom byli Bohu milí, a především abychom byli svědectvím druhým a obstáli i před nejzazšími zkouškami, které nám chystá ten Zlý.