S KOLY NA HRONOV – ETAPA I. POLABSKÁ
Návštěvníci zářijových bohoslužeb na Smíchově mohli zaznamenat několikrát avizovaný cyklovýlet do Hronova nebo si alespoň povšimnout plakátku na nástěnce. Hlavní motto celého výletu bylo: „Je to skoro celé z kopce“. Ti z nás, kteří se k této sportovně dobrodružné výpravě přihlásili, mohli sledovat skoro až nadlidské úsilí Zdeňka Vojtíška o úspěšnou organizaci.
Na počátku všeho byla krásná myšlenka slunných a barevných dní v krajině kolem řeky Metuje. Sportovní nadšenci líně sem tam šlápnou do pedálu, aby se nesli krajinou jako loďka po proudu, ale i kdyby nešlapali, tak je zemská tíha ponese stále vpřed a nikdo nezůstane pozadu, bez dechu a bez síly. Krásná myšlenka však potřebovala zabydlet. Několik týdnů organizátor zápasil o to, aby byl dostatečný počet účastníků a mohl rezervovat celé ubytovací zařízení. Když se toto podařilo, Zdeněk si myslel, že má vyhráno, a ejhle: České dráhy jsou skoro stejně tak nevyzpytatelné jako záměry Hospodinovy. Asi týden před odjezdem jsme si byli skoro jisti, že počasí bude nádherné. Z našich dětí jsme setřásli obavy a několik dní jsme je cvičili ve vytrvalosti a cyklojízdě. Nicméně Zdeněk se dozvěděl, že dráhy plánují na vytčené trase výluku, která znemožňuje přepravu kol. Zvolil tedy delší objízdnou trasu, rodiny se smířily s náročnými přestupy, avšak dráhy znovu ukázaly svou záludnou nevypočitatelnost a pár dní před odjezdem sdělily, že i na objízdné trase udělají výluku. Záměry pražských nájezdníků byly tak definitivně zmařeny a Zdeněk přesunul výlet do Polabské nížiny s příslibem, že Hronovsko dobudeme napřesrok, až odtají sněhy a zem se ozdobí jarními květy.
Ačkoliv to tedy s plánováním týden za týdnem šlo trochu z kopce, výlet se nakonec velmi podařil. Bylo krásné slunné počasí. Děti svižně šlapaly do pedálů, sem tam rozjařené náhlým závodním furorem. I bahno bylo! Podél cest rostly řebříčky, vratiče, hvozdíky, žampiony a bedly. Navštívili jsme záchrannou stanici, kde si někteří odvážnější pohladili jezevce. V Poděbradech nám organizátor vlastním nákladem zakoupil oplatky – Bůh mu o(d)plať! A jelikož sil bylo stále dost, dojeli jsme nakonec až do Nymburku. Jo, a bylo to skoro celé z kopce!
Libor Duchek