Kdybychom vzali poslední dva měsíce našeho života, kolik jsme asi potkali lidí? Příbuzné, přátele, kolegy v práci… lidi, které potkáváme už několik let, se kterými vedeme stále ty stejné nebo velmi podobné rozhovory. A kolik nových lidí jsme potkali? S kolika jsme za osm nedělí vedli rozhovor? Potkali jsme někoho ve vlaku, nějakého stopaře, nebo třeba nového přítele naší kolegyně? Možná dva, pět nebo deset lidí. Někdo z nás třeba potkává nové lidi každý den a vede s nimi vážné rozhovory. Většina se asi pohybuje ve stejných časech na stejných místech a potkává lidi, kteří rozhodně nemají na rozhovor náladu ani čas – ostatně podobně jsme na tom i my.
Ne tak Ježíš. Toho netížily myšlenky, jak přežije další den v práci. Nemyslel na to, že jde někam pozdě. S kým ten den půjde na oběd a komu se raději vyhne. Ne, on rozhovory s lidmi přímo vyhledával. A nikdo, kdo s ním mluvil, už nebyl stejný. Pro některé byl pohoršením, některým naopak vtiskl smysl života: ukázal jim, jak v sobě – a druhým – nosit Krista.

Sborník