fbpx

NAŠE VÍRA

V Krista věříme, Krista zvěstujeme, s Kristem a podle něho chceme žít.

Jsme společenství lidí, kteří vyznávají osobní křesťanskou víru v trojjedinného Boha jako svého Spasitele a Pána.

Bible coby zjevené Boží slovo je pro nás jediným měřítkem víry, učení i celého našeho života.

Hlásíme se k základním starokřesťanským vyznáním víry a k dědictví reformace, zvláště k odkazu Jednoty bratrské a k zásadám evangelikálního hnutí.

 

Rádi kohokoli přivítáme osobně, ať jste ateisté, skeptici, vyznavači jiného náboženství nebo křesťané, kteří hledají nové společenství.

Chceme si trvale podržet tři základní důrazy

Zvěstování evangelia

Základem je nedělní dopolední bohoslužba. Snažíme se promýšlet její obsah i formu tak, aby mělo prostor především Boží slovo, které s pomocí Ducha svatého osloví posluchače.

Nedělní dopolední shromáždění je obvykle propojeno s podrobnějším biblickým výkladem na setkání ve čtvrtek v podvečer. Ke zvěstování a vzdělávání slouží i pečlivě připravované programy mimo pravidelná shromáždění – ať už přímo v modlitebně,  nebo při nejrůznějších akcích.

Vytváření společenství

Setkáváme se při řadě aktivit. Pořádáme společné pobyty v přírodě, na horách, zájezdy za kulturou, nedělní společné obědy s odpoledním programem, přednášky nebo také letní dovolenou, kde se sejdou všechny generace – od batolat po devadesátníky. Děti, které navštěvují setkání dorostu, jezdí na letní tábory pod stan a tráví společně i jarní a podzimní prázdniny.

Mimo to pořádáme pravidelná zájmová i generačních setkání. A společně se také modlíme za svět, za náš sbor i jednotlivce.

Péče o druhé

Sbor se zajímá o své nejstarší členy, kteří už nemohou přicházet do společenství, stejně jako o nemocné. Skupina bratří a sester včetně mládeže tyto členy a přátele sboru navštěvuje a pomáhá jim podle potřeby.

Snažíme se pomáhat i všem, kteří prožívají nějakou krizi nebo se ocitli v nelehké životní situaci.

Od roku 2017 u nás funguje také Dluhová poradna pro všechny, kdo se ocitli ve finančních potížích.

Historie sboru

Církev bratrská v Praze

První sbor Svobodné církve reformované byl ustaven v Praze 1. Ve spolupráci s bostonskou misií podporoval práci i v jiných částech Prahy. Od roku 1882 „za vodou“ v oblasti Smíchova, Radlic a Košíř začal působit pracovník Biblické společnosti F. Novák. Šířil Bible, duchovní literaturu a současně se u něj doma ve Vltavské ulici pravidelně konaly bohoslužby.
Misionáři pronajali v Palackého ulici (dnešní Lidické) velký byt, kde po stavebních úpravách vznikla shromažďovací místnost a první modlitebna.
Tak vznikla kazatelská stanice vinohradského sboru (1889). Rychle rostla, takže v roce 1893 měla už více než 40 členů. Shromáždění se přesunula do domu v Korunní třídě (dnes Svornosti) s větším sálem s boční místností a bytem pro kazatele.

Samostatný sbor

V roce 1894 se smíchovská stanice se 42 členy oddělila od mateřského sboru Vinohrady a vznikl samostatný sbor se dvěma kazateli: A. Bílým a misionářem A. W. Clarkem. Na více než 100 let to byl jediný sbor CB „za vodou“ na levém břehu Vltavy.
První desetiletí se vyznačovalo velkým růstem. Prostory opět přestaly stačit, a proto bylo rozhodnuto postavit vlastní novou modlitebnu. Byla pro ni vybrána parcela v Krokově ulici (dnešní Vrázova) na místě zbořené továrny na porcelán.
Modlitebna byla slavnostně otevřena 12. 7. 1903. Byla postavená s velkou prozíravostí: velký sál v prvním poschodí s 230 místy, malý sál s 90 místy, místnost pro schůze, knihovnu a čítárnu, hygienické zařízení s koupelnou; v přízemí tělocvična a v podkroví ubytovna pro studenty.

Sbor po roce 1918

Sbor rostl početně i rozsahem práce. Např. za finanční podpory z USA byl v Kařezu u Zbiroha koupen dům se zahradou, z kterého se stala Ozdravovna pro 30 a později až 60 dětí.
Sbor pečoval o kazatelské stanice v Praze a blízkém okolí: Břevnov, Braník, Řeporyje, Velké Popovice, ale i ve vzdálenějších místech: Kralupy, Chýnov, Slaný, Svinaře, Mitrovice, Miličín.

Období totality

Ke smíchovskému sboru byl rozhodnutím státu připojen dosud samostatný sbor Beroun a shromáždění byla povolena dále jen v Černošicích, Příbrami, Hořovicích, Hostomicích a v domově důchodců v Suchomastech, který spravovala naše církev. Pro jednoho kazatele a dva povolené laiky to bylo skutečně hodně práce.
Přes nepříznivé podmínky účast ve shromážděních vzrostla – také i tím, že na Smíchov přešla část zakázaného „Křesťanského sboru Praha“.
V druhé polovině 60. let se práce sboru aktivizovala – hudební skupiny, sborový zpěv, dorost, mládež atp. Kolem poloviny 70. let byla provedena velká rekonstrukce sborových prostor, která umožňovala další rozšíření aktivit, např. společné nedělní sborové obědy atp.
Přes panující normalizaci sbor rostl, přicházela řada nových lidí z nekřesťanského prostředí. Scházela se mládež i dorost, organizovaly se letní tábory, byla zahájena setkání generačních skupin a v roce 1978 sbor poprvé vyjel společně na letní rodinnou rekreaci.
Z různých důvodů však byla ukončena shromáždění na stanicích v Příbrami, v Hořovicích a v Suchomastech.

Po roce 1989

Sbor významně rostl – přicházela především mladá generace. Množství běžících i nových aktivit se však začalo projevovat menší účastí ve shromážděních v neděli večer a v týdnu.
V roce 1995 třetina sboru odešla a založila druhý sbor na levém břehu Vltavy v Dejvicích. Smíchov ale brzy doplnil své řady novými členy a soustředil se i na práci na svých stanicích.
V roce 2009 byl ustaven samostatný sbor v Černošicích, takže Smíchov se nyní soustřeďuje na práci ve své (zatím) poslední stanici Beroun, která pěkně roste.